V řadě vynikajících audioknih vychází (jako komplet pěti CD!) kniha Vladimíra Körnera Údolí včel v interpretaci Jana Kačera. Vypravěč nebyl zvolen náhodou: ve slavném stejnojmenném filmu Františka Vláčila podle Körnerova scénáře hrál hlavní roli. Ostatně – film byl na světě dřív než kniha. A Körner s Kačerem se právě při jeho natáčení seznámili.
V. Körner: Iniciativa k nynější nahrávce vyšla ze Supraphonu – a jsem rád, že k ní získali Honzu Kačera. Jeho hlas neustále zraje. Těší mě, že stále můžeme využívat jeho nejen hlasového, ale i lidského potenciálu. Ten text je mu blízký, rezonuje s ním. Jan Kačer pokládal a dodnes pokládá svou roli v Údolí včel za jednu ze svých osudových, což je pro mě obrovská pocta.
J. Kačer: To je pravda. Pro mě to byla zlomová zkušenost. V té době jsem začal uvažovat o tom, co je to filmové herectví a herectví vůbec – a tahle role svým rozsahem a hlavně obsahem mě přivedla k tomu, že jsem svoje přístupy k herectví přehodnotil, hodně jsem se tomu tenkrát věnoval. Pokládám za velké štěstí, že jsem Údolí včel mohl natočit. A díky Supraphonu je teď tento projekt prodloužen. Bylo to pro mě šťastné setkání s textem a Vladimírem Körnerem.
Vzpomínáte si na vznik filmu?
V. Körner: Psal jsem tehdy svoje životní dílo, Písečnou bouři, román o křižácích. Do toho vstoupili režisér Vláčil s dramaturgem Antonínem Mášou s požadavkem na film, ve kterém by se zužitkovaly kostýmy a výzbroj z Markéty Lazarové. Tak jsem narychlo psal scénář z toho, co už jsem měl napsané pro Písečnou kosu.
J. Kačer: A vznikl opravdu významný film. K mojí velké radosti se v poslední době vrací; možná proto, že je kostýmní a kostýmy nestárnou. Ale hlavně asi proto, že Vladimírova myšlenka je stále pronikavá. Někdy se film strefí nejen do doby vzniku, ale protáhne se do budoucnosti. To je případ Údolí včel.