Audioknihy.net - Egypťan Sinuhet – Člověk osamělý - Článek
 
Prozkoumejte audioknižní desatero

DesateroZaujalo Vás naše desatero? Chcete se dozvědět více? A chcete si jej prohlédnout? Máte šanci...

Chci vědět víc

Přihlásit se
Hledat

supraphon  


Egypťan Sinuhet – Člověk osamělý

datum Út 5 duben 2011, 09:56:27 autor Bára kategorie_obrazek Kategorie Recenze

Může být Román Mika Waltariho zajímavý i pro člověka, který si nelibuje v historické četbě? To vám poví další recenze Lukáše Gregora - tentokrát na audioknihu Egypťan Sinuhet od vydavatelství Radioservis.

Na přebalu CD s audioknihou Egypťan Sinuhet je uvedeno, že doba je hektická a spousta knih zůstává v knihovnách netknuta jen pro jejich rozsah. Přiznávám, také jsem na slavnou Waltariho knihu pohlížel s nedůvěrou. Bude mi za ten čas stát? Ne že by mě historické romány odpuzovaly, v lásce je však nikterak zvlášť nemám. Egypt coby jedno z dávných údobí se mi zamlouvá akorát tak díky fascinaci pyramidami, ale chápete, že tohle jako motivace k přečtení bichle nestačí.

 
Egyptan Sinuhet
 
Nakonec jsem rád, že jsem knihu do rukou nevzal. Mohl jsem se více těšit na poslech jejího zvukového zpracování. Tím, že jsem si v poslední době oblíbil audioknihy kvůli cestování autem na delší vzdálenosti, se mi otevřely brány k dříve opomíjenému světu načtených románů a povídek. Egypťan Sinuhet se mi zdál ideální – nemusím jej číst, navíc jsem o úspěšném ztvárnění pro Český rozhlas v roce 1983 četl a věřil, že byť zkrácená, může být audiokniha dobrou cestou, kterak život Egypťana Sinuheta poznat.
 
V režii Petra Adlera se kniha stává čtenou vzpomínkou, vypravováním, kterým neprosakují emoce a při poslechu prvních kapitol dokonce působí až zvláštně odtažitě. Jenže o to citelněji tento úmysl začnete doceňovat s dalšími částmi. Sinuhet prožil ve svém životě tolik událostí, tolik zvratů a bohužel i tolik bolesti, že jeho srdce nemá sílu vlastní vzpomínky obalovat sentimentem, ani vlhčit slzami. Je člověkem, který stojí na pomyslné čáře života na jejím konci, dokonce se zdá, že je až za ním a zpětně se dívá na vlastní cestu. Cestu co do putování po světě klikatou, co do doteků s Osudem velmi přímočarou – ano, Sinuhet se narodil jako osamělý a nikdy jím nepřestal být. Lidi, které potkával, ve skutečnosti míjel. Sotva by chtěl navázat přátelství nebo vztah, opustili jej – ať už vinou smrti nebo se tak dobrovolně rozhodli.
 
Překvapilo mě, jak dokázal Waltari – a neméně pak Josef Schwarz-Červinka, který knihu načetl – předat tolik smutku a osamění, aniž by člověk po dočtení/poslechu nepropadl hořké deziluzi ze života a pesimismu. Zvláštní kouzlo, které se ukrývá někde na dně románu, totiž spočívá v neuvěřitelně silné lidskosti – Sinuhet je z masa a kostí a i když prožil tolik bolesti, dokáže nám předat poslání – víru, že člověk může být šťasten, jen musí jít správnou cestou a musí poslouchat své srdce.
 
Jsem rád, že jsem knihu doposud nečetl. V podání Josefa Schwarze-Červniky mi totiž přišel zmíněný mix bolesti a lidskosti velmi silný a přesvědčivý. Objednat si ji můžete ze stránek Radioservisu zde.
 
 
Zdroj: Zápisky Lukáše Gregora