Audioknihy.net - Když potichu posloucháš Potichu... - Článek
 
 Známe vítěze o NEJ OBAL audioknih


40 audioknih, 4 vydavatelství a kdo získal ocenění NEJ obal? My už to víme!

Chci vědět víc

Přihlásit se
Hledat

supraphon  


Když potichu posloucháš Potichu...

datum Pá 15 červenec 2011, 10:16:42 autor Bára kategorie_obrazek Kategorie Recenze

Další recenze Lukáše Gregora se věnuje audioknize Potichu od Jaroslava Rudiše. Audioknihu namluvil Richard Krajčo a vydalo ho Tympanum. Dokázala vyjádřit náladu mladých osamělých duší? Dokázala nastínit atmosféru města a toho, jaký je život v něm?

Před čtyřmi lety se na knižním trhu objevil v pořadí třetí román Jaroslava Rudiše Potichu. Nezkrácenou nahrávku románu pořídilo nakladatelství Tympanum nedlouho po knižním vydání z autorova domovského Labyrintu. Potichu se tak stalo prvním Rudišovou knihou k poslechu, teprve loni pak zvukově vyšel spisovatelův debut Nebe pod Berlínem.

 
Kdo zná Rudišovu prvotinu Nebe pod Berlínem (2002), stejně tak i následující Grandhotel (2006), nebude co do témat v případě Potichu překvapen. Ostatně, sám autor se vyjádřil, že jde o volnou "městskou" trilogii. V Potichu konečně Rudiš zavítal do Prahy, i když také v románu hrají  roli města jako Lisabon, Malmö, Ženeva i "erbovní" Berlín. Skládanka osudů se nicméně protíná právě v českém hlavním městě, a to v průběhu jednoho jediného dne a noci.
 
 Potichu

 

Když studí nejen chlad

Ticho a hluk v několika významových rovinách, jak napovídá název, jsou hlavním motivem knihy. Jedna z postav, Vladimír, po ztrátě manželky a navíc hudebního sluchu touží, aby veškerý hluk světa zanikl, odešel. Jiní  hrdinové, byť mají rádi tep zahraničních velkoměst a Praha jim přijde provinční a nudná, hledají klid a ticho niterné. Kontrast emočního napěti a rušnosti prostředí s prázdnem, které cítí hrdinové románu, jde ruku v ruce s odcházejícím létem. Příběh se totiž odehrává v poslední letní den. A finální, noční scénu autor rozezvučí na rockovém koncertě, kdy se punková kapela Kill the Barbie v čele se zpěvačkou Vandou stane součástí propadu hluku do chřtánu ticha.
 
Největší bohatství románu Potichu netkví v charakterech, ale ve způsobu, jakým nám do jejich duše dává autor nahlédnout. Vyzkoušel si tentokrát er-formu, díky čemuž získal nadhled a dodal vyprávění rozměr společenské hry. Máme několik figurek, jež se pohybují na stejné šachovnici. Ačkoliv si mohou být zpočátku vzdálené, s další a další kapitolou (tahem) postupují k sobě blíž. Některým se podaří potkat se dříve, jiným až v osudovou noc, každý si však své emoční stopy z těchto setkání ponese dál. Nevíme ale přesně jaké (a kudy se budou ubírat další kroky). Autor v románu zobrazí pouze krátký časový úsek a nemá v úmyslu příběh jednoznačně uzavří
 
Exkurze do života mladých lidí, vesměs osamělých (duševně, někdy i fyzicky), má v Rudišově  podání mimořádnou dynamiku, aniž by musel vypravěč sahat k přespříliš dramatickým výjevům a či expresivitám v počínání  postav. Snad právě díky nepřístupnosti, se kterou bojujeme, abychom se dostali k postavám přes pomyslnou zeď dostat, snad díky rytmu slov a vět, které román utvářejí. Rudiš pracuje často s přítomným časem, s úsečnou větnou skladbou a krátkými kapitolami. To vše napomáhá pulzujícímu rytmu vyprávění.
 

 

Soustředěnost se vyplácí

A protože článek nepojednává jen o knize, ale také o její adaptaci do zvukové podoby, nelze neupozornit na další prvek, který z Rudišova díla dělá výtečný zážitek. Jde o přednes Richarda Krajča. Rockera, jehož hlas koresponduje s náladou Prahy, města chvílemi unaveného, chvílemi roztěkaného, nabitého emocemi, ale také ztrátami. Krajčo nepřehrává, dokonce snad ani "nehraje", chce se přímo říci, že ani nečte. Dobrou práci zde vykonal i režisér nahrávky Petr Mančal. Richard Krajčo mluví. Vypráví o tom, co říká pětice hrdinů, o tom, co cítí oni a o tom, co cítí město. V podkresu, mezi jednotlivými kapitolami, zanechává i hudební stopu, ozřejmuje nám, komu se právě bude věnovat, čas od času díky hudbě také uvolňuje emoce...
 
Při poslechu (nezkrácené) audioknihy může být zpočátku problematické se zorientovat mezi jednotlivými postavami. Autor neustále přechází od jedné ke druhé, ne vždy zdůrazňuje, o koho se jedná, a při nedbalém poslouchání tak mohou unikat souvislosti. Potichu tak stojí za to věnovat větší soustředěnost, v podobě silného zážitku se nám to vrátí.