Audioknihy.net - Bílé noci vycházejí audioknižně - Článek
 
Prozkoumejte audioknižní desatero

DesateroZaujalo Vás naše desatero? Chcete se dozvědět více? A chcete si jej prohlédnout? Máte šanci...

Chci vědět víc

Přihlásit se
Hledat

supraphon  


Bílé noci vycházejí audioknižně

datum St 29 únor 2012, 15:47:51 autor payka kategorie_obrazek Kategorie Novinky

Pro příznivce Dostojevského, pro příznivce ruské literatury, pro příznivce romantických příběhů nebo pro ty, co si prostě něco rádi poslechnou, je tady novinka od Radioservisu - Bílé noci! Příběh to není dlouhý, avšak - v jednoduchosti je krása!

Jestli se o těch několika vzácných letech v šesté dekádě minulého století hovoří jako o „českém filmovém zázraku“ či „české nové vlně“, pak nutno jedním dechem zmínit také „zlatá šedesátá“ v českém umění divadelním. Málokdo si však uvědomí, že podobný tvůrčí „zázrak“ se udál i v rozhlasových studiích. Po letech, kdy se v Československém rozhlase točilo zásadně podle ruského vzoru a vynikající režiséři let třicátých byli nuceni „zapomínat“ to, co se naučili, tu opět vysvitlo světlo naděje na svobodnou tvorbu. Čeští rozhlasoví scenáristé, dramaturgové i režiséři se jí ihned chopili a zanechali nám posluchačům vskutku skvostný odkaz.

Jeho součástí je i rozhlasová adaptace novely Fjodora Michajloviče Dostojevského Bílé noci, kterou nyní můžete slyšet z kompaktního disku. Vznikla v roce 1966 podle scénáře a v režii Josefa Henkeho. Henke se narodil v lednu 1932 (Bílé noci tedy vycházejí v roce jeho nedožitých osmdesátin) jako syn ředitele zdravotního ústavu. Vystudoval divadelní a filmovou režii na pražské AMU a FAMU. Již tehdy získal rozhlasovou zkušenost, ke které se v roce 1955 přidalo angažmá u E. F. Buriana. Ten na poli režie ovlivnil Henkeho nejvíce a dokladem toho jsou právě jeho režijní práce z let šedesátých. Ostatně ani volba Dostojevského textu nebyla v tomto kontextu náhodná. V roce 1946 Dostojevského novelu jevištně nastudoval právě E. F. Burian a Supraphon z něj pořídil krátký záznam scény Historie Nastěnky (hráli Milica Kolofíková a Bohuš Rendl). Henke se u Buriana inspiroval především v akcentaci lyriky a poetičnosti, jeho režijní rukopis poznáte „na dynamice střihů a zvukové pestrosti“, v jeho režiích se objevuje „hluboký smysl pro odhalování významových podtextů, detailní a jemné rozkrývání skrytých vrstev postav a příběhů“. Dokázal projasnit i interpretačně komplikované texty, jakým byla například Beckettova hra Krappova poslední nahrávka, kterou nastudoval s vynikajícím Milošem Nedbalem jako příběh muže, jehož životní pouť se scvrkla na jediný prchavý okamžik.

 

Bílé noci

 

Podobně – a přece trochu jinak – pracuje Henke (jako režisér i scenárista) i s textem Bílých nocí. Setkávají se tu spolu po několik zvláštních, v čase zastavených nocí snílek Nikolaj (Jaroslav Kepka) a trochu potřeštěná Nastěnka (Gabriela Vránová). Dva lidé, kteří žijí opuštěni a izolováni uprostřed společenským životem kypícího Petrohradu. Ani jeden z nich však není schopen společenských, povrchních styků – on z vrozeného ostychu, ona pro věčné hlídání své babičky. Když je prvého večera a noci náhoda svede dohromady, hovoří spolu zajíkavě i překotně, vědomi si trapnosti své situace i nudnosti svých dosavadních životů. Za těch několik nocí, kdy se potkávají na smluvených schůzkách v petrohradských ulicích, prožívají spolu něco, co nemohou ani přesně definovat, neboť hranice mezi přátelstvím a láskou je tak křehká... To, co spolu prožijí, v nich však zůstane po celý život.

V postavě čistého, snad až příliš prostého Snílka lze rozeznat znaky o dvacet let mladší Dostojevského postavy – knížete Myškina. Jaroslav Kepka, tento filmem přehlížený herec, předvádí ve svém Nikolajevovi jeden ze svých vrcholných rozhlasových výkonů; je až k uzoufání jemný, taktní, nesmělý i křečovitě veselý – a ovšemže beznadějně zamilovaný. Gabriela Vránová za svým hereckým partnerem nijak nezaostává: její Nastěnka je milá i krutá ve své koketnosti, když povolí stavidla své výmluvnosti a citu; pláče a směje se v střídání tak rychlém, jak to jen dívky toho věku umějí. Snílek jménem Nikolaj a Nastěnka se potkali jen na chvíli, jen na těch pár bílých nocí. Jak zní citát z básně Ivana Sergejeviče Turgeněva, který je uveden v knižním vydání Dostojevského novely: „...Či snad byl stvořen proto, aby pobyl aspoň okamžik v sousedství srdce tvého?

 

Autor textu: Přemysl Hnilička

 

Audioknihu vydal Radioservis a. s.,

trvá 1 hod 19 min,

a naleznete ji i v našem rozcestníku.

 

Od Dostojevského si můžete poslechnout také:

Zločin a trest   Zločin a trest

 

Příjemný poslech.